Autor: Ivan M. Havel
Nakladatel: Vesmír, 1998
Bez mučení uvedu, že jsem s Ivanem Havlem „potkal“ poprvé, a to drahně let od vydání tohoto titulu. Sáhl jsem po ni, protože jsem si nyní pořídil nejnovější pokračování těchto esejí („Zjitřená mysl a kouzelný svět“), ale chtěl jsem na to jít pěkně popořádku. Nebudu se přetvařovat: ta kniha je výborná. I. Havel je plný originálních postřehů a myšlenek točících se většinou kolem filozofie vědy. Záběr témat je obrovský - v podstatě od lingvistiky přes kognitivní vědy (no, ona lingvistika v podstatě mezi kognitivní vědy patří) přes genetiku až po teoretickou fyziku. Velký prostor je věnován roli vědy a její sebereflexi. Na několika místech je cítit ostražitý Havlův přístup k moderní vědě, respektive některým vědcům. Řekl bych, že Havlův postoj je v opozici s knihou, o které jsem tu psal na jiném místě, a to
„Tváří v tvář“ od S. Weinbergera.
Jde o knihu čtivou, i když příliv myšlenek nutí člověka k maximální koncentraci. Než stačíte vstřebat jeden chod, už máte „na talíři další porci“ – a pozor – není to žádná dieta. Proto se kniha hodí spíše k „občasnému nahlédnutí“, než ke tčení na jeden zátah. Protože jsem měl knihu půjčenou z knihovny, četl jsem ji v kuse, ale budu se po ni muset poohlédnout v antikvariátech a „dát si ji ještě jednou po malých soustech“.
Anotace:
Soubor esejů o vědeckém poznání a přirozeném údivu člověka. Autor se čtivou formou dotýká rozličných témat současné vědy, postojů k vědě a filozofických otázek souvisejících s vědeckým přístupem k světu. Knihu doprovází grafika Vladimíra Boudníka.
Přečteno: červen 2013
Komentáře
Okomentovat