Recenze: Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva

Draze vykoupený evoluční úspěch

Knihy obsahující syntetizující pohled na historii lidského rodu bývají atraktivní, neboť obvykle nabízejí nové pohledy na skutečnosti, události a jevy, ke kterým jsme vlivem školního vzdělání a dalších životních zkušeností zaujali nějaké (mnohdy společensky osvědčené) postoje. 

Poslední desetiletí také přinesla řadu historiků, kteří se nebojí sem tam hodit kamen do stojatých vod historické vědy a společenských konvencí a nabourat nějaké to klišé. Samozřejmě je to vždy ošemetné, protože vždy musejí dávat pozor, aby se při tom nevymáchali v loužích spekulací a záměrných i nevědomých manipulací.

Yuval Noah Harari svoji knihou „Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva“ hladinu rozvířil poměrně vydatně – soudě podle ohlasů čtenářů (kniha už je nějaký pátek na trhu, takže je z čeho vycházet).

Kniha může mnoho čtenářů provokovat už svým pojetím. Lze ji obtížně zařadit žánrově i z hlediska odbornosti.

Z hlediska žánrového má snad nejblíže k vědecké esejistice, protože jde o soubor myšlenek a subjektivních pohledů autora, čas od času proložených citacemi zdrojů a odkazy na vědecké práce v oboru. Rozhodně ji nelze považovat za ryzí populárně naučnou literaturu, na kterou jsme zvyklí z edic jako je Aliter, ZIP, Galileo a mnoha solitérních projektů nakladatelství Prostor, Paseka a mnoha jiných.

Druhým argumentem, který může u intelektuálněji naladěné čtenářské obce bránit nekritickému přijímání knihy, je multidisciplinární pojetí. Harari je profesorem historie, ale ve své knize dává zaznít argumentům z dalších oborů jako antropologie, evoluční biologie, kulturní antropologie a filozofie. Lidé si stačili zvyknout, že polyhistorů se dnes moc nerodí, vědě dominuje specializace, a tak je každý vědec, který se odváží „okopávat kolegům jejich zahrádky“ – řečeno slovy Járy Cimrmana – přinejmenším sprostým podezřelým.

A do třetice její chladné přijetí ze strany odborněji naladěných čtenářů může být připsáno lehké ruce autora, jenž texty stylizoval s příjemným nadhledem a sem tam vystavil svůj vlastní druh sarkastickým poznámkám. To však naopak zajišťuje poměrně velký úspěch i široké čtenářské obce, která má blíže právě k takovému stylu spíše než k akademické strohosti.  

Kniha operuje s konceptem čtyř evolučních skoků – revolucí -, kterými pošel druh Homo sapiens během svého dosavadního vývoje. Je to kognitivní revoluce, jejímž důsledkem jsou strukturální a funkční změny mozku a dramaticky zvýšené intelektuální schopnosti ve srovnání s příbuznými živočišnými druhy v posledních 70 000 letech. Dále je to zemědělská revoluce, v níž se z lovce –sběrače stal někdy před 12 000 let stále více usedlý zemědělec, což kromě zjevných dopadů jako je domestikace dobytka, poprvé vedlo i k akumulaci bohatství a k prvním sociálním stratifikacím lidského společenství. A na to navazuje sociální revoluce, která člověku přinesla peníze, strukturovanou moc, státní aparát, „institucionalizované“ náboženství a mnoho dalších více či méně souvisejících jevů.

A konečně čtvrtou revolucí byla revoluce vědecká a technická, která člověka během posledních 500 let postupně zbavila jha práce od úmoru do úmoru a dala mu například volný čas, liberalismus a demokracii (tedy jak kde a jak komu).

Každý z uvedených evolučních skoků je bohatě ilustrován příběhy, z nichž mnohé mají charakter „pouhých“ vědeckých hypotéz a některé možná ani to ne (to však v daném žánrovém rámci není na škodu).  Všechny zásadní etapy i dílčí odbočky mají společného jmenovatele: Harari vystavěl příběh zrodu a vývoje něčeho, co je typické jen a pouze člověku. Je to abstraktní mnohotvárná nadstavba, kterou jsme navykli označovat pojmem kultura v jejím nejširším slova smyslu.

Autor vystavěl velkolepý příběh „polidštění opice“ ověnčený mnoha úspěchy. Ale nezapomněl také, a to opakovaně, připomínat, že tato evoluční Grand Prix, v níž jsme získali vavříny vítězství (alespoň zatím se to tak jeví) je poseta utrpením mnoha dalších biologických druhů sdílejících s námi prostor na planetě Zemi, zejména pak hospodářskými zvířaty přetvořenými na průmyslové nástroje výroby lidských potravin.

Neplatí tedy, že Harariho „Sapiens“ je pouze lehkovážnou a tudíž znevažující knihou.

Na knihu dozajista panuje mnoho názorů. Z mého pohledu však jde o svěží dílo, které vede k žádoucím intelektuálním cvičením.  

Info o titulu:

Autor: Yuval Noah Harari
Nakladatel: Leda, Rozmluvy, 2014

Anotace:

Jaká byla cesta, kterou až dosud urazil slabý a nevýznamný tvor, který před dvěma miliony let v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své bratrance rodu Homo a ovládl planetu? Umožnila mu zvítězit nelítostná krutost nebo schopnost vzájemné spolupráce? Harari s velkou erudicí i odvážnou představivostí líčí paradox tvora, který se vydal mimo hranice svých biologických parametrů. Jeho kolektivní vlastnosti umožnily spolupráci stále rozsáhlejších lidských skupin a po kognitivní revoluci před 70 000 lety přišly další dějinné zlomy – objevy zemědělství, peněz, společenského kultu, impéria, peněžního úvěru i víry v budoucnost.
Co čeká lidstvo dál? Mají dějiny směr, jak naznačuje globální obchod a hromadné technologie? Kam nás zavede závratný vývoj posledních desetiletí? Autor podává provokativní hypotézy na zneklidňující otázky vyplývající z proměn přírody, psychiky, rodiny i společnosti. Opravdu žijeme šťastněji než kdysi? Co bude třeba obětovat kvůli blahobytu? Jsme před branami ráje, nebo pekla? Nadějeplný příběh má temné kontury a paradoxní odpovědi.

Přečteno: srpen 2020