Petrův knižní blog

Holokaust očima Tymothy Snydera Při dočtení jiné Snyderovy knihy „Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem“ jsem měl tehdy pocit, že se autor s tématem nevypořádal zcela. A můj pocit se naplnil, když rok na to vyšel v češtině navazující titul „Černá zem: Holokaust - historie a varování“. A připomněl jsem si ho i nyní, když jsem si tu knihu konečně přečetl. Představovat autora poté, kdy mu u nás vyšla snad už desítka knih, nemá valného smyslu. Je přitahován k regionu Východní Evropy jako noční můra k lampě a nutno přiznat, že k pochopení její historie velmi přispěl. Jsem jen obyčejný laik, kterého historie zajímá, ale dovolím si poznámku, že je možná dobře, když se o velmi problematických etapách našich dějin dozvídáme něco i od „nestranného“ pozorovatele (dávám do uvozovek, protože v případě popisu jakékoliv genocidy nelze být nestranný). Svoji knihou o holokaustu Snyder přináší jeho novou intepretaci, což je ale asi relevantní jen pro historiky. Pro obyčejné a nezasvěcené čtenáře,

Jednou orel, navždy orel Anton Myrer české čtenáře oslovil zásluhou Odeonu již v 80. letech, kdy u nás vyšel jeho velký román „Poslední kabriolet“. Bylo by možno napsat, že již v něm reflektoval válečné téma, ale uspořádáme-li Myrerovo dílo chronologicky, je zřejmé, že v „Kabrioletu“ válka už jen doznívá. Klíčovými válečnými romány z pera tohoto spisovatele jsou „Velká válka“ z roku 1957 a o jedenáct let mladší „Jednou orel“. Poněkud morbidně lze vzhledem k tématu napsat, že „Orel“ je trefou do černého. Je to dílo, které ve Spojených státech, a zejména pak v jejich ozbrojených silách vyvolalo obrovskou odezvu. Nutno dodat, že kladnou. Tato kniha je využívána jako studijní materiál ve West Pointu, má charakter povinné četby pro nižší důstojníky amerických mariňáků a obecně je americkými vojenskými personalisty doporučována jako zdroj pro osobní rozvoj. Co jí přineslo takový úspěch? Je to její étos - soubor vlastností, jimiž autor vybavil svého literárního „syna“ Sama Damona. V této osob

Ideová nadstavba díla A. Randové O A. Randové a jejím díle se u nás začalo asi živěji diskutovat v roce 2014 v souvislosti s vynikajícím společným nakladatelským počinem Arga a Dokořán, jímž bylo vydání monumentálníhon románu „Atlasova vzpoura“. Románu, jenž ovlivnil hospodářskou politiku USA a tím i světové dějiny. V Atlasově vzpouře je zformulován filozofický koncept objektivismu, jenž se posléze stal myšlenkovým rámcem pro mnoho amerických podnikatelů a členů establishmentu. „Ctnost sobectví“ Randová původně sepsala jako sérii článků v magazínu The Objectivist Newsletter v nutkání osvětlit veřejnosti objektivistickou etiku očištěnou od beletristického nánosu, který se ni něj pochopitelně nalepil v Atlasově vzpouře. Její nakladatel ji vyzval ke kompilaci článků, což dalo vzniknout tomuto souboru esejů. Těch je celkem 19, z nichž 14 je dílem Randové a 5 napsal Nathaniel Branden, společník, s nímž mimo jiné vydávala výše zmíněný magazín. Kromě toho knihu tvoří i úvod sestavený Randovou

Velká tajemství fyziky Knižní pulty se prohýbají pod rozličnými příručkami radícími čtenářům, jak porozumět snad úplně všemu počínaje záměry boha(ů) a konče společenstvím mikroorganismů v septiku na rekreační chalupě. Tyto „rychlokurzy“ skrývají četná rizika, ale pokud zrovna nejde o manuály týkající se volby politických stran, jsou reálné škody zanedbatelné.Nakladatelství Euromedia před několika lety zakoupilo licenci k vydání britské série „Big Question:…“, které kromě fyziky zahrnuje ještě další čtyři oblasti lidského poznání. A celý záměr převzalo kompletně včetně formálního zpracování publikací. Smyslem edice je prezentovat u každého z vybraných oborů fundamentální témata, kterými se ten či onen obor zaobírá, a tato témata v definovaném formátu – 20 textů v rozsahu cca 3000 slov srozumitelně prezentovat širokému okruhu čtenářů. Autor „Fyziky“ získal doktorát z kvantové mechaniky a v Británii působí jako popularizátor vědy. (Poznámka: svoji roli bere tak vážně, že v roce 2010 založ

Koho chtějí bozi zničit, toho zbaví rozumu „Flagelant (z lat. „flagellans“ – bičující), česky sebemrskač nebo mrskač, označuje přívržence exaltovaného asketického hnutí ve středověku, kteří se na veřejnosti bičovali a chtěli tak pohnout své spoluobčany k pokání před nadcházejícím soudem světa. Metafora flagelanta čili sebemrskače ožila v poslední době jako ironické označení pro lidi, kteří obracejí pozornost k neslavným obdobím české minulosti, zejména nedávné, případně kritizují problematické stránky české společnosti vůbec.“ (Zdroj: Wikipedia.cz). Od doby, kdy střední Itálii (a vzápětí i Evropu) začaly křižovat první skupiny kajícníků, aby na sebe vzali utrpení Krista, uplynulo takřka 800 let. Vlny fyzického flagelantství se Evropou prohnaly ještě několikrát a vždy z náboženských důvodů. S příchodem nového milénia země založené na křesťanské civilizaci zachvátila další sebemrskačská vlna, v níž se lidé v davové psychóze nevystavují ranám bičem, ale ranám mentálním v podobě sebeobviňo

Migrační cestopis Úvahy o tom, odkud pocházíme, kdy a kde se vyvinuly naše jazyky, jsou fascinující. Tedy pro mne určitě. Navíc si člověk nemusí vyčítat, že ve škole nedával pozor, protože od mých školních let se toho v tomto oboru docela dost změnilo. Holt věda jde dopředu. Abych nepřeháněl, ne vše je samozřejmě jinak, ale pár věcí ano. Historické vědy zaobírající se vývojem člověka a jeho společenství se musely před tím, než se dochovaly první písemné památky, opírat pouze o práci archeologů a souvisejících oborů (geologie, paleobotanika, radiokarbonové datování). Avšak nástup genetiky umožnil vytáhnut kostry z muzejních a univerzitních depozitářů a podrobit je novému zkoumání. Výsledkem je nový pohled na historii Evropanů. Je to v podstatě ten samý příběh, jen se více a více dovídáme, jak spolu některé – dříve zdánlivě izolované věci – souvisejí a příběh se nám košatí a stává se stále atraktivnějším. Švédská novinářka s bohatými zkušenostmi s popularizací vědy Karin Bojsová na zá

Jádro pudla, jádro energetiky, energetika z jádra Publikací popularizujících jadernou energii a energetiku je jako šafránu. Otevřeně se přihlásit k propagaci jaderné energie představuje riziko vystavit se ataku všemožných zastánců „zelené energie“, aniž by bylo předem zřejmé, co to vlastně zelená energie je.František Janouch toto riziko podstupuje opakovaně několik desítek let. Jeho jméno není v Česku neznámé především díky jeho aktivitám v oblasti podpory českého disentu z pozice zakladatele Nadace Charty 77 a na poli neziskového sektoru. Mezi jeho zásluhy patří založení Konta Bariéry a pamětníci si možná vzpomenou na jeho velkolepý počin z počátku 90. let, kdy zorganizoval úspěšnou veřejnou sbírku určenou k zakoupení Leksellova gama nože a jeho instalace v nemocnici Na Homolce v roce 1992. František Janouch je povoláním jaderný fyzik a v podstatě patří k první generaci našich jaderných odborníků. Hlavní část jeho práce i publikačních aktivit se odehrála ve Švédsku, kde se usídlil po