Recenze: Černá zem: Holokaust - historie a varování

Holokaust očima Tymothy Snydera

Při dočtení jiné Snyderovy knihy „Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem“ jsem měl tehdy pocit, že se autor s tématem nevypořádal zcela. A můj pocit se naplnil, když rok na to vyšel v češtině navazující titul „Černá zem: Holokaust - historie a varování“. A připomněl jsem si ho i nyní, když jsem si tu knihu konečně přečetl.
Představovat autora poté, kdy mu u nás vyšla snad už desítka knih, nemá valného smyslu. Je přitahován k regionu Východní Evropy jako noční můra k lampě a nutno přiznat, že k pochopení její historie velmi přispěl. Jsem jen obyčejný laik, kterého historie zajímá, ale dovolím si poznámku, že je možná dobře, když se o velmi problematických etapách našich dějin dozvídáme něco i od „nestranného“ pozorovatele (dávám do uvozovek, protože v případě popisu jakékoliv genocidy nelze být nestranný).
Svoji knihou o holokaustu Snyder přináší jeho novou intepretaci, což je ale asi relevantní jen pro historiky. Pro obyčejné a nezasvěcené čtenáře, kteří se prostě jen chtějí o neblahé etapě 20. století něco dozvědět, přináší zejména komplexní, systematický a přitom čtivý přehled událostí a především osvětlení motivů a pohnutek, jež Hitlera a jeho soukmenovce dovedly k tomu, aby páchali takové zlo. Pokud píši o motivech a pohnutkách, neznamená to, že jsou akceptovatelné a netvrdí to ani autor, jenž nemá jakoukoliv ambici je omlouvat, ale pouze analyzovat.
Text je uspořádán chronologicky a poněkud vulgární parafrází lze konstatovat, že na počátku bylo slovo. Ale to slovo nebylo od Boha, ale od Adolfa Hitlera, z jehož Main Kamfu (ale i jiných textů) Snyder cituje. Popisuje formování Hitlerovy nenávisti k Židům (ale zabývá se i jinými etniky – především Slovany) a první nápady a iniciativy na jejich eliminaci z evropského prostoru. Kniha pak rozvíjí jednak situaci v různých evropských zemích, přičemž je velký prostor věnován Polsku, a jednak referuje o měnících se „technických“ aspektech toho, čemu se od roku 1942 začalo říkat „konečné řešení židovské otázky“.
Za významné považuji to, že autor odbočuje od popisu osudů evropských Židů k aktivitám, jež daly později vzniknout státu Izrael (samozřejmě to spolu úzce souvisí, ale přesto to považuji za důležité zdůraznit).
Kromě čistě faktografické role přináší Snyderova kniha řadu podnětných myšlenek, jejichž inovativnost, respektive její posouzení, ponechávám odborníkům. Tou ústřední myšlenkou, jež se jako pověstná červená nit táhne celým dílem, je teze, že k vyvražďování Židů respektive k jejich zatýkání a odsunu (s vražděním na jiném místě) docházelo tam, kde zkolaboval stát, respektive tam, kde ho Hitler po svém obsazení záměrně dekonstruoval. Sám Hitler byl odpůrcem státu jako instituce a Snyder poukazuje i na to, že na rozdíl od zažitých představ nebyl ani zastáncem (německého) nacionalismu. Jeho řídicí kategorií byla rasa. Snyder na mnoha příkladech dokumentuje skutečnost, že Židé byly pro Hitlera snadnými oběťmi na územích, na nichž předtím – velmi často v důsledku předchozí okupace ze strany SSSR - zkolaboval stát či jeho instituce garantující občanům základní práva. To se dělo zejména v pásu zemí, o nich autor píše ve své předchozí knize „Krvavé země“. Autor k tomu uvádí: „Německý vůdce tehdy uvažoval o dvojitém zničení států: nejprve Sověti svými technikami s jejich mimořádnou radikalitou zničí meziválečné národní státy, a poté nacisté svými technikami, jež se teprve formovaly, zničí nově utvořený sovětský státní aparát.“
Naproti tomu v zemích, kde stát jako takový nepřestal existovat ani po německé okupaci, např. Dánské království, byla pozice autochtonního židovského obyvatelstva mnohem jistější. To však většinou neplatilo pro imigranty z území, která Hitler jako státy neuznával.
Zajímavé je, že se autor příliš nezabývá mechanismy holokaustu, a proto v knize není ani mnoho pozornosti věnováno třeba Osvětimi. Je to záměr, protože Snyder poukazuje na to, že pro mnoho lidí platí pomyslná rovnice, že holokaust rovná se Osvětim. Chce ukázat, že rozměry holokaustu byl mnohem větší a holokaust zahrnoval mnohem více nástrojů postupů a událostí, než jen ty, jež se nám s tímto pojmem asociují.
V rozborech situací v jednotlivých zemích a chování jejich obyvatelstva Snyder odhaluje mechanismy a pohnutky, které nezmizely s koncem Třetí říše, a posiluje naše tušení přežívání starých přízraků v temných koutech našich duší.