Recenze: Z mých pozdějších let – Jak vidím svět II.
Svět očima A. Einsteina s odstupem doby
Druhá kniha A. Einsteina obsahující komentáře a Einsteinovy osobní reflexe dění kolem něho, přičemž slovo „kolem“ má význam několika desítek tisíc světelných let, je velmi úzce svázána s knihou první, která u nás vyšla pod názvem „Jak vidím svět“.Obě knihy na první pohled spojuje nakladatelské pojetí, hlavně vazba a grafika. Ale i druhý a třetí pohled, který je výsledkem především autorova přístupu, to potvrzuje. Kniha má podobné členění a po zběžném prolistování a přečtení několika namátkou vybraných odstavců čtenář cítí, že je „doma“ nebo spíše na návštěvě u pana profesora.
Einstein se během nějakých sedmnácti let (1933 – 1950), které kniha přibližně zahrnuje, příliš nezměnil. A to dokonce platí i pro období téměř třiceti let, které oddělují rané kapitoly knihy první od pozdějších kapitol knihy druhé.
O čem to svědčí? Především o skálopevném přesvědčení a názorech tohoto nesmírně sympatického a populárního vědce, byť mnohé z nich se dnes ukazují jako „roztomile naivní“ či překonané.
I tato kniha je tematicky velmi široká a je rozkročena od fyziky, nebo ještě přesněji řečeno od galileovské mechaniky až po složité otázky mezinárodní politiky poválečného (myšleno po druhé světové válce) období.
Knihu, respektive Einsteinovy názory a myšlenky, nemohu, stejně jako v případě první knihy, dost dobře komentovat či dokonce hodnotit. Jednak si nejsem jist, zda jsem je všechny pochopil, jednak vznikaly před 70 – 80 lety, v době, která se od naší tak liší a kterou dokáže souvisleji popsat už jen málo pamětníků.
První část knihy nese název „Přesvědčení a kréda“ a, jak název napovídá, jde o jakési bezprostřední Einsteinovo vyznání, i když tuto charakteristiku lze dost dobře vztáhnout na celou knihu. Einstein se v ní vyjadřuje k základním lidským hodnotám a právům a není divu, že ve světle událostí na prahu světové války nehýří optimismem a píše o morálním úpadku.
Druhá část se lakonicky jmenuje „Věda“ a málokdo by přepokládal, že se nebude věnovat především fyzice, respektive teoretické fyzice. Většina příspěvků byla napsána minimálně s dvacetiletým odstupem od zveřejnění obecné teorie relativity a tak se Einstein věnuje jinému, po zbytek života pro něho velmi důležitému tématu – jednotnému základu teoretické fyziky, jinými slovy nalezení jednotného základu pro vysvětlení všech fyzikálních jevů. K problému přistupuje systematicky a v nejrozsáhlejším příspěvku postupně komentuje všechny tehdejší hlavní fyzikální teorie vyznačující se ambicemi na „výklad světa“. Děje se tak na pozadí úvah o podstatě a roli vědy a vědecké metodě. Tato kapitola je místy poměrně náročnou částí a sledovat tok Einsteinových myšlenek je takovým mentálním fitness.
Třetí kapitola s názvem „Veřejné záležitosti“ se opět vrací ke komentování společenských jevů a událostí. Za zmínku stojí, že v ní Einstein vyjadřuje sympatie k socialistické ideologii, především pak k myšlence kolektivního či státního vlastnictví výrobních prostředků, ale na druhou stranu si zřetelně uvědomuje, že reálná podoba socialismu je pro lidstvo ještě větší zhoubou než kapitalismus. Věty „Nezaměstnaní a špatně placení dělníci nejsou ovšem s to vytvořit prosperující trh, a tak je výroba spotřebního zboží omezována, čímž vznikají další velké potíže. Technický pokrok vede často spíše ke zvýšení nezaměstnanosti než k ulehčení práce všech. Konkurenční boj mezi kapitalisty spolu s jejich touhou po zisku destabilizuje akumulaci i využití kapitálu, což je příčinou stále hlubších depresí. Neomezená konkurence tak přináší obrovské plýtvání prací a mrzačení sociálního vědomí jednotlivců…“ jsme mohli v posledních letech číst v mnoha obměnách v četných komentářích k příčinám a důsledkům událostí po roce 2008. Einstein svoje věty napsal v roce 1949!
V části „Věda a život“ se Einstein zaobírá především jedním z aktuálních výdobytků vědy – atomové energii a jejímu použití v jaderných zbraních. „Nahlas“ mimo jiné uvažuje o tom, zda jaderné zbraně pomohou mír udržet či budou zkázou pro lidstvo. V této souvislosti také opakovaně zaznívá jeho volání po mezinárodní a nadnárodní autoritě, která by disponovala výkonnou silou a byla schopna vynutit si mír všemi prostředky. Sám si však odevzdaně odpovídá s vědomím, že neochota svrchovaných států odevzdat svoji svrchovanost někomu jinému je příliš silná. Koneckonců podívejme se na úspěšnost projektu, který se zove EU.
Pátá část s názvem „Osobnosti“ obsahuje drobné komentáře, nekrology a glosy věnované významným či Einsteinovi blízkým vědcům a osobnostem. Mnohé z nich jsou velmi osobní.
Závěr knihy je věnován Židům. Už název „Můj národ“ dává tušit Einsteinovy postoje. Příspěvky jsou psány těsně před válkou nebo během ní. Einstein v nich odráží osudy Židů v Evropě, i když mnohé z tragického osudu tohoto národa v té době mohl spíše jen tušit. Einstein se projevuje jako sionista, ale zároveň je patrné jeho váhaní a osobní nejistota ve věci dalšího uspořádání věcí, především pak vzniku židovského státu v Palestině.
Z mnoha Einsteinových myšlenek vyvstává husí kůže. Ať už proto, že máte pocit, že se dotýkáte tajemna, jehož plné pochopení je výsadou nemnohých, anebo proto, že v předstihu několika desítek let dokázal briskně formulovat myšlenky, které vloženy dnes na stránky novin či internetových komentářů, byly by stěží k rozeznání od současných.
Ukazuje to, jak málo dnes známe Einsteina a že jeho génius se netýkal jen teoretické fyziky.
Info o titulu:
Autor: Albert Einstein
Nakladatel: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1995
Anotace:
Albert Einstein nepatří k té skupině vědců, kteří žijí ve „slonovinové věži" své výzkumné práce a zapomínají na svět kolem sebe. Naopak, byl vždy všímavým a kritickým pozorovatelem trendů a potřeb své doby. Často skutečně zasáhl písemnou či proslovenou výzvou, a vždy, což bychom rádi zdůraznili, v nějaké humanitární záležitosti.
V tomto smyslu představuje kniha Z mých pozdějších let jak filozofické, tak politické a sociální postoje autorovy. Jednotlivé kapitoly jsou projevy, články, dopisy, výzvy a rozmanité, dosud neuveřejněné písemnosti.
Považujeme za přednost, že je předkládáme veřejnosti téměř bez vydavatelských změn – jako působivý dokument plodů odpovědného, hlubokého a vysoce humánního ducha.
Přečteno: září 2015
Komentáře
Okomentovat