Recenze: Tři svíce za budoucnost

Cílkova příručka pro přežití

Tři roky starý Cílkův originální a poměrně velkolepý editorský počin nevyčpěl ani poté, kdy si myslíme, že nejhorší je za námi. Tedy pokud si to myslíme v souvislosti s ekonomickým oživením, které mezitím nastalo.
Vlastní kniha není ani tak o „krizi“, kterou jsme de facto protancovali, ale o krizi, která může nastat a pravděpodobně také jednoho dne nastane a je jen otázkou, jaké datum bude stát na kalendáři. Píši „jednoho dne“, protože bezpochyby vše bude onoho rána „nastartováno“ palcovými titulky v masmédiích bez ohledu na to, že „ten den“ plíživě už nějakou dobu přichází.
Tři svíce pro budoucnost mají být jakýmsi naším průvodcem, až to přijde. Ale upřímně řečeno, to už bude pozdě. Ta kniha je spíše včasným varováním. Záleží jen na přístupu čtenářů. Někdo ji přijme za svatou, někdo jen jako kratochvilné čtení. Podle mě je pravda někde uprostřed, ale těžiště je přece jen blíže k chápání knihy jako varování.
Kniha je nezvykle členěna, a to hned podle dvou rozlišovacích znaků. Prvním z nich je délka příspěvků. Kniha je poskládána ze souvislejších textů, a pak z menších obvykle pragmaticky laděných textů a poznámek. Oba druhy textů jsou soustředěny do bloků, které se vzájemně střídají a jsou odlišeny typograficky a dokonce i papírem. Druhým rozlišovacím znakem je zaměření textu. Buď jde o text filozofický nebo sociologický či pragmaticky zaměřený, tedy o nějakou konkrétní radu.
Pokud se týká konkrétních témat a obsahu, je skladba velmi rozmanitá, takže na jedné straně naleznete vágní úvahy o kultuře a roli malíře ve skomírajícím věku a na druhé straně velmi precizní a pragmatické rady, jak by měly vypadat zásoby ve vaší spíži. Z mého pohledu jsou nosnými tématy energie a energetika, zásobování vodou a potravinami. Tato témata jsou doplněna četnými dalšími, jako jsou zkušenosti z katastrofou poškozených lokalit (New Orleans, Fukušima), soužití lidí v komunitách, soužití kultur… Už z této jednoduché demonstrace je patrné, že vypořádat se s tou knihou není tak úplně jednoduché. Je to, jako když pejsek a kočička pekli dort a přísad je v něm několik desítek. Jen málokdo najde zalíbení ve všech textech a ve všech polohách. Ni já ne.
Určitou roli také hrají autoři jednotlivých textů. Cílek, nejhojněji zastoupený autor, je jako obvykle poměrně věcný, analytický a srovnávající. Ale neplatí to u všech jeho textů. Má jich ve sborníku tolik, že není problém vytřídit z nich i několik, které byly sepsány snad jen kvůli autorskému honoráři. Vedle něho se určitě neztratili Ivan Beneš (energetika), Jan Keller (sociologie), Martin Kašík (filozofie, sociologie). Jejich příspěvky považuji za přínosné. Naproti tomu úvahy o víře z pera Jana Trusiny či kulturní „střípky“ Marka Šindelky, Mariana Pally či Radoslavy Schmelzové či filozofický pohled Erazima Koháka jsou jen mlácením prázdné slámy a bohužel je nelze ani zkompostovat, budu-li se držet ducha knihy.
Závěr knihy je věnován představení zastoupených autorů, slovníku vybraných pojmů souvisejících s obsahem knihy a poměrně komplexnímu soupisu odkazů na knihy a další informační zdroje. Kniha je tedy zpracována velmi pečlivě, i když i mistr tesař se někdy utne: editor neuhlídal příspěvky a tak se stal drobný renonc, že text Heleny Štorchové je ve sborníku zařazen hned dvakrát.
Autoři dávají v knize najevo, že byť u jejího zrodu stála pravděpodobně aktuální finanční krize, či spíše jen recese, není pro ně opravdovou krizí a de facto jim nestojí za velké komentáře. Opravdovou krizi tuší či spíše předpovídají, aniž by přesně vymezili její počátek, respektive se tento bod pohybuje v odhadu několika málo let až po několik desetiletí. A coby mělo být příčinou velké krize? Je to prosté – energie, respektive její nedostatek. Autoři pracují s veličinou energetická návratnost (EROEI), což je např, počet barelů vytěžených díky jednomu barelu ropy do procesu vložené ve formě energetické suroviny. Tato veličina je vyjádřením, jak jsme (obyvatelstvo Země) na tom se zásobami ropy a jejich využitelností. A tato veličina poměrně závratně klesá. U nových podmořských nalezišť činí u jen 1 :15 (před sto lety to bylo cca 1 : 100) a hranicí, kdy ropa přestane být prakticky dostupná, je hodnota 1 : 5. Nejde ale přirozeně pouze o ropu, nicméně ropa je pojímána jako strategická surovina, jež je doslovným palivem motoru světové ekonomiky.
Mnoho příspěvků je věnováno doporučení, jak se pojistit před dopady krize už teď, kdy krize na sebe v dálce teprve upozorňuje, a co dělat v případě, kdy udeří. Ale jste-li nepřipraveni, mnoho toho už neuděláte. Takže popořadě: pořiďte si fotovoltaické panely a solární teplovodní panely, kupte si elektrocentrálu a k ní několik barelu benzínu (ale pozor trvanlivost bio benzínu je cca 4 měsíce – zásoby musíte obměňovat), pořiďte si kamna na dřevo a zásobou dřeva, nakupte několikasetkilogramové zásoby základních potravin (ale pozor na škůdce), sežeňte si filtry na úpravu vody z přírodních zdrojů, udělejte si zásoby svíček, nakupte si ruční nářadí, které je nezávislé na elektřině, kupte si pozemky s rozlohou min. 100 m2 na osobu, na kterých budete pěstovat zemědělské plodiny. Budete-li chovat nějaké zvířectvo, budete těch pozemků potřebovat více. Pokud to všechno budete mít nachystané, popřemýšlejte, jak to ochránit před potulnými a rabujícími tlupami všehoschopných darebáků, kteří se v takových časech vždy vynoří, a není jich málo. Proto, abyste zvýšili šance na přežití, je třeba být zadobře s místní komunitou a tak se přestaňte hádat se sousedy a udělejte si z nich kamarády.
Zapomněl jsem na něco? Ano. Naučte se ručně obdělávat půdu a pěstovat důležité plodiny, naučte se konzervovat plodiny a maso bez mrazáku.
Přechází vám z toho hlava kolem, dospěli jste k názoru, že až to přijde, nemáte šanci přežít? Může vás utěšit jediná věc. Kromě několika málo venkovských hospodářů, kteří se ale nejspíše stanou jako první obětí rabování, na tom budeme všichni stejně. Přežijí ti nejsilnější s nejmenšími zábranami. A možná několik altruistických skupin - ty ovšem jen v podmínkách doby kamenné.
Ať se vám zdají hezké sny.

Info o titulu:

Autor: Václav Cílek, editor

Nakladatel: Novela bohemica, 2012

Anotace:

Návody a nápady jak přežít konec světa.
Editor a hlavní autor Václav Cílek přizval ke spolupráci na knize řadu renomovaných českých sociologů, filosofů, publicistů, psychologů, historiků, přírodovědců i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Danu Drábovou, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Erazima Koháka, ekonoma Pavla Kohouta, Stanislava Komárka, Jana Sokola, Marka Šindelku, Břetislava Turečka, Zdeňka Zbořila, výtvarníky Vladimíra Kokoliu, Vladimíra Mertu či Mariana Pallu.
Kniha zaznamenává současné globální trendy a zejména jeden z reálných scénářů: velký světový zmatek a úplný či dílčí kolaps západní či globální civilizace. Po chaotickém přechodném období ale nevyhnutelně nastane regenerace a v pravděpodobném měřítku 20 až 30 let další vzestup. Jde tedy o to, jak vcelku důstojně a vesele přežít přechodové období a netrpět přitom příliš hladem, zimou a bezprávím. Název Tři svíce odpovídá třem okruhům, které kniha zahrnuje: filosofii, sociologii a praktický život. Abychom se dokázali orientovat v proměňujícím se světě a nebrali se příliš tragicky, potřebujeme jako základ filosofii dějin, náboženství i psychologii. Stejně potřebné, ne-li důležitější jsou praktické návody: jak skladovat potraviny, co pěstovat na zahrádce, jak a zda vůbec skladovat benzín.

Přečteno: prosinec 2015