Kniha o Evě a Adamovi

Autor: Kniha o Evě a Adamovi
Nakladatel: Makropulos, 2009

Knihu jsem četl s poměrně velkým časovým odstupem od vydání. U knih vystavěných na vědeckých poznatcích to v dnešní době může být problém, ale u „Evy a Adama“ to zase takový problém není. Je to kniha syntetizující poznání za několik desítek let. Odborníci by jistě našli místa, kde dnešní medicína na mozek nahlíží (především obrovskému rozvoji moderních zobrazovacích metod) jinak, ale pro laika nebudou rozdíly příliš výrazné. Už jenom kvůli tomu, že autor knihu nepojal jen jako suchý vědecký popis.Knihu lze považovat za takovou příručku evoluce člověka pro zvídavé. Proč jsme vybaveni řečí, proč nemáme obě ruce levé (tedy jak kdo), proč jsme schopni vypravit raketu na Měsíc, proč pro nás je sex tak důležitý, co nás od zvířat odlišuje nebo naopak s nimi spojuje? To jsou namátkou otázky, na které kniha nabízí odpovědi. Je jen na čtenáři, nakolik ho ty odpovědi uspokojí. Vše je podáno typicky Koukolíkovským stylem, jehož nedílnou součástí jsou otázky, které pokládá „sám sobě“ (nemohu si pomoci, ale když čtu jeho texty, mám pocit jako bych ho to slyšel předříkat – tak „uhrančivý“ je málokterý autor). Stejně jako u jiných autorových knih se toho hodně o sobě dozvíme. Knihu, i přes její stáří, doporučuji i dnes. Z hlediska zaměření ji srovnat s knihami R. Dawkinse.

Anotace:

Nejrozšířenější mytologie v našem kulturním okruhu říká, že první člověk se jmenoval Adam. Z prachu země ho stvořil bůh, jenž mu vdechl duši. Ve stejném mýtu bůh stvořil z Adamova žebra Evu. Poté ji dal Adamovi za ženu.
Proč jsem v názvu knížky obrátil pořadí lidských jmen? Prvních pětatřicet dní svého nitroděložního vývoje jsme totiž Evami všichni. Bez ohledu na to, zda jsme geneticky založeni jako ženy nebo jako muži. V šestatřicátém dni vývoje změní u budoucích Adamů polohu genetický vypínač. Jediný atom uhlíku spojený s třemi atomy vodíku určí, že plod se nadále bude vyvíjet jako muž. Základy ženských orgánů, které se vyvinuly do této chvíle, zmizí...
Evini a Adamovi potomci označili sami sebe vědeckým pojmem Homo sapiens sapiens, což se překládá slovy člověk moudrý moudrý, z čehož plyne, že jsme vrozeně skromné bytosti. Někteří z potomků jsou nemytologicky přesvědčení, že se vyvinuli během posledních 5 až 10 miliónů let - poté, co se vývojová větev jejich nejstarších předků oddělila od vývojové větve směřující k dnešním šimpanzům. Potomky s mytologickou vírou takové přesvědčení někdy zlobí. Připadají si jako něco lepšího...
Obojí potomci se ptají starými otázkami: Jak jsme se stali a jak se stáváme lidmi?

Přečteno: 2012, komentář napsán v únoru 2013