Recenze: Leonardo da Vinci
Leonardo da Vinci s odstupem pěti staletí
Leonardo da Vinci budil, a pravděpodobně ještě dlouho bude, zájem a obdiv laiků, kunsthistoriků a vědců po celém světě. Jeho mnohostranný talent je i s odstupem půl tisíciletí považován za mimořádný a slovní spojení „renesanční člověk“ u něho prostě není obyčejné klišé, protože Leonardo může být chápán jako pravzor všech, kteří se o podobný titul ucházejí, nebo jim byl jejich obdivovateli přiřknut.
Nakladatelství Práh 499 let po géniově smrti vydalo velkolepou knihu téměř geniálního Waltera Isaacsona. Knihu, jež je více než důstojným připomenutím významné osobnosti počátku novověku.
Autor, jak je pro něho typické, opět strávil stovky či snad tisíce hodin svědomitou přípravou, prostudoval tisíce stran písemností a procestoval kus světa, aby se na vlastní oči seznámil s vybranými Leonardovými díly. Stal se tak odborníkem na Leonarda a z jeho textů je to patrné. Čtenáři je kompetentním průvodcem nejenom Leonardovým životem a dílem, ale významným referenčním zdrojem a odkazem na další osobnosti a díla, která se Leonardem zabývaly a zabývají.
Čtenář si opět může uvědomit nadšení a profesionalitu, s jakými se autor do knihy pustil a jimiž není těžké se nakazit.
Výsledkem je pětisetstránková čtivá kniha, jež účinek umocňuje poměrně bohatá obrazová příloha kontextově vázaná na textový obsah. Čtenář tudíž nemusí knihu odkládat a nořit se do hlubin internetu, aby si mohl prohlédnout Vitruviánského muže, Poslední večeři nebo „jen“ malířovy skici a studie.
Kniha je, jak se na životopis sluší a patří, členěna chronologicky do 33 kapitol. Chronologické členění však nemohl autor dodržet bez ústupků, protože sám Leonardo se některými svými díly a tématy zabýval desetiletí a zrovna tak svoje vědomosti a zkušenosti cyklicky aplikoval ve svých výtvarných dílech i vědeckém bádání. A v takových případech Isaacson čtenáře vrací k již přečtenému, nebo naopak jej nenápadně upozorňuje na obsah stránek příštích.
Kniha nás provází osobním životem Leonarda da Vinci, jeho dílem uměleckým i vědeckým, je-li to možná tak označit. Zdálo by se, že slovo vědecký či věda, je vhodná dát do uvozovek, protože jakápak to tehdy byla věda? Ovšem při konfrontaci se skutečností, že Leonardo se například zabýval turbulencí toku krve tekoucí skrze srdeční chlopně a graficky ji znázornil tak, že de facto mohla být potvrzena pomocí moderních zobrazovacích metod teprve před několika lety, nezbývá než označení vědec Leonardovi přiznat, byť nástup vědecké metody je z formálního hlediska spojován až s dílem Galileiho. Hydrodynamika byla vůbec velkým Leonardovým tématem a ten při jejím studiu předběhl dobu o několik staletí.
Co ovšem nebylo jeho velkým tématem? Šíře jeho zájmů je noticky známa, a tak namísto jeho výčtu je možná lepé vyzdvihnout to podstatné. Více než cokoliv jiného je pro tohoto toskánského rodáka totiž typická náruživá zvědavost a touha po poznání, jež ho neopustily až do konce života a byly motorem všeho, co činil. To je možná tím nejkrásnějším, co nám staletími Leonardo posílá jako svůj odkaz. To je to, co je především nutno číst v tazích jeho nákresů a studií. Jeho touha po poznání se neomezovala na povrchní poznání věcí, ale potřeboval proniknout do jejich podstaty. Neuměl-li svoje otázky, jež se po tisících objevují v jeho denících, zodpovědět hned, protože mu to úroveň jeho poznání neumožňovala, vracel se k nim po deseti či patnácti letech, aby ve světle nových zkušeností vyřešil staré problémy. To platí i o jeho obrazech a slavná Mona Lisa není výjimkou. I ve vysokém věku se byl schopen na svět kolem sebe dívat očima dítěte a ptát se po jeho smyslu a mechanismu fungování.
Proto Isaacsonova kniha zaujme především ty čtenáře, již mají spontánní pochopení pro lidi podobného založení a pro něž je lidský rozum sám o sobě hoden obdivu.
Jejímu autorovi se podařilo Leonarda da Vinci přiblížit nejen jako mimořádného malíře, ale především jako člověka, pro něhož byl svět, který ho obklopoval obrovskou knihou, v níž se celý život učil číst a rozumět jí.
Jak tomu bývá, u Isaacsonových knih pravidlem, rád na závěr konstatuji, že můj obdiv opět patří autorovi i subjektu jeho zájmu.
Nakladatelství Práh 499 let po géniově smrti vydalo velkolepou knihu téměř geniálního Waltera Isaacsona. Knihu, jež je více než důstojným připomenutím významné osobnosti počátku novověku.
Autor, jak je pro něho typické, opět strávil stovky či snad tisíce hodin svědomitou přípravou, prostudoval tisíce stran písemností a procestoval kus světa, aby se na vlastní oči seznámil s vybranými Leonardovými díly. Stal se tak odborníkem na Leonarda a z jeho textů je to patrné. Čtenáři je kompetentním průvodcem nejenom Leonardovým životem a dílem, ale významným referenčním zdrojem a odkazem na další osobnosti a díla, která se Leonardem zabývaly a zabývají.
Čtenář si opět může uvědomit nadšení a profesionalitu, s jakými se autor do knihy pustil a jimiž není těžké se nakazit.
Výsledkem je pětisetstránková čtivá kniha, jež účinek umocňuje poměrně bohatá obrazová příloha kontextově vázaná na textový obsah. Čtenář tudíž nemusí knihu odkládat a nořit se do hlubin internetu, aby si mohl prohlédnout Vitruviánského muže, Poslední večeři nebo „jen“ malířovy skici a studie.
Kniha je, jak se na životopis sluší a patří, členěna chronologicky do 33 kapitol. Chronologické členění však nemohl autor dodržet bez ústupků, protože sám Leonardo se některými svými díly a tématy zabýval desetiletí a zrovna tak svoje vědomosti a zkušenosti cyklicky aplikoval ve svých výtvarných dílech i vědeckém bádání. A v takových případech Isaacson čtenáře vrací k již přečtenému, nebo naopak jej nenápadně upozorňuje na obsah stránek příštích.
Kniha nás provází osobním životem Leonarda da Vinci, jeho dílem uměleckým i vědeckým, je-li to možná tak označit. Zdálo by se, že slovo vědecký či věda, je vhodná dát do uvozovek, protože jakápak to tehdy byla věda? Ovšem při konfrontaci se skutečností, že Leonardo se například zabýval turbulencí toku krve tekoucí skrze srdeční chlopně a graficky ji znázornil tak, že de facto mohla být potvrzena pomocí moderních zobrazovacích metod teprve před několika lety, nezbývá než označení vědec Leonardovi přiznat, byť nástup vědecké metody je z formálního hlediska spojován až s dílem Galileiho. Hydrodynamika byla vůbec velkým Leonardovým tématem a ten při jejím studiu předběhl dobu o několik staletí.
Co ovšem nebylo jeho velkým tématem? Šíře jeho zájmů je noticky známa, a tak namísto jeho výčtu je možná lepé vyzdvihnout to podstatné. Více než cokoliv jiného je pro tohoto toskánského rodáka totiž typická náruživá zvědavost a touha po poznání, jež ho neopustily až do konce života a byly motorem všeho, co činil. To je možná tím nejkrásnějším, co nám staletími Leonardo posílá jako svůj odkaz. To je to, co je především nutno číst v tazích jeho nákresů a studií. Jeho touha po poznání se neomezovala na povrchní poznání věcí, ale potřeboval proniknout do jejich podstaty. Neuměl-li svoje otázky, jež se po tisících objevují v jeho denících, zodpovědět hned, protože mu to úroveň jeho poznání neumožňovala, vracel se k nim po deseti či patnácti letech, aby ve světle nových zkušeností vyřešil staré problémy. To platí i o jeho obrazech a slavná Mona Lisa není výjimkou. I ve vysokém věku se byl schopen na svět kolem sebe dívat očima dítěte a ptát se po jeho smyslu a mechanismu fungování.
Proto Isaacsonova kniha zaujme především ty čtenáře, již mají spontánní pochopení pro lidi podobného založení a pro něž je lidský rozum sám o sobě hoden obdivu.
Jejímu autorovi se podařilo Leonarda da Vinci přiblížit nejen jako mimořádného malíře, ale především jako člověka, pro něhož byl svět, který ho obklopoval obrovskou knihou, v níž se celý život učil číst a rozumět jí.
Jak tomu bývá, u Isaacsonových knih pravidlem, rád na závěr konstatuji, že můj obdiv opět patří autorovi i subjektu jeho zájmu.
Info o titulu:
Autor: Walter Isaacson
Nakladatel: Práh, 2019
Anotace:
Touha vědět víc než ostatní ho poháněla k významným objevům.
Tvořivý fantasta, umělec s duší vědce i kontroverzní osobnost - tím vším byl
Leonardo da Vinci. Uznávaný autor biografických knih Walter Isaacson se vydává
po stopách tohoto mimořádně talentovaného člověka, jehož myšlenky zůstávají po
řadu generací zahaleny tajemstvím. Čtenářům tak přibližuje intelektuálně bohaté
prostředí renesanční Itálie a okolnosti vzniku Leonardových nejslavnějších děl,
přičemž vychází z umělcových poznámek i nově objevených faktů.
Přečteno: říjen 2020
Komentáře
Okomentovat