Poslední Rožmberkové / Velmoži české renesance

Autor: Jaroslav Pánek
Nakladatel: Panorama, 1989

Přečetl jsem to až 23 let po vydání jako dodatečné připomenutí Roku Rožmberků. V podstatě jde o biografii Víléma z Rožmberka a Petra Voka, přičemž prvnímu z nich je věnován větší prostor. Jde o čtivou knihu, kterou doporučuji především Jihočechům (ale nejen jim), protože mimo jiné ukazuje jižní Čechy v dobách největšího rozkvětu (a bohužel i následujícího pádu). Podává bohaté svědectví o životě v té době (hlavně 2. polovina 16. století - začátek století 17.). V prvním "plánu" se odehrává vlastní životní příběh obou bratrů, ale za pozornost stojí i "pozadí", především pak zápas českých stavů o pozici v Zemích Koruny české a proti králům a říšským císařům, ale také zápas reformace proti rekatolizačním snahám. V kontextu dnešních diskusí o církevních restitucích stojí za zmínku, že tehdejší katolická církev zahrnovala maximálně 15 % věřících, a tomu odpovídal i rozsah jejího majetku.
Přečteno: 2012

Anotace:

Kniha přináší nezkreslený pohled na osudy Viléma a Petra Voka z Rožmberka.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Recenze: Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva

Obrázek
Draze vykoupený evoluční úspěch Knihy obsahující syntetizující pohled na historii lidského rodu bývají atraktivní, neboť obvykle nabízejí nové pohledy na skutečnosti, události a jevy, ke kterým jsme vlivem školního vzdělání a dalších životních zkušeností zaujali nějaké (mnohdy společensky osvědčené) postoje.   Poslední desetiletí také přinesla řadu historiků, kteří se nebojí sem tam hodit kamen do stojatých vod historické vědy a společenských konvencí a nabourat nějaké to klišé. Samozřejmě je to vždy ošemetné, protože vždy musejí dávat pozor, aby se při tom nevymáchali v loužích spekulací a záměrných i nevědomých manipulací. Yuval Noah Harari svoji knihou „Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva“ hladinu rozvířil poměrně vydatně – soudě podle ohlasů čtenářů (kniha už je nějaký pátek na trhu, takže je z čeho vycházet). Kniha může mnoho čtenářů provokovat už svým pojetím. Lze ji obtížně zařadit žánrově i z hlediska odbornosti. Z hlediska žánrového má snad ne...
Více »

Recenze: Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění

Obrázek
Oč ve vzdělávání jde? Systém vzdělávání u nás se od listopadu 1989 stal vděčným cílem reformátorů všeho druhu. Vnímám to, ačkoliv jsem sám produktem vzdělávacího systému předlistopadového. Vnímám to díky svým dětem a v neposlední řadě i díky četným rozhovorům, které na toto téma vedu s hosty přednáškového cyklu Science Café, jenž provozuji na jihu Čech. Ale bezpochyby nejsem sám, kdo mizérii současného vzdělávání vnímá. Koneckonců je to pravidelnou agendou mainstreamových i specializovaných médií. A málokdo z nás přehlédl diskuse na téma rámcové programy či inkluze. Esej „Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění“ rakouského filosofa Liessmanna proto čtenáři zdánlivě nepřináší nic objevného a může být považován za jeden z dalších stesků na toto téma. Může, ale neměl by být. Jedním z důvodů je naléhavost až razantnost, s níž autor formuluje svoje kritické názory. Vzdělávání a vzdělanost jsou mantrou moderní společnosti. Jsme společností vědění, znalostní ekonomikou, firmy zaměstn...
Více »

Recenze: Krize, nebo konec kapitalismu?

Obrázek
I v rozbitém zrcadle můžete spatřit sami sebe Obšírněji hodnotit knihy tohoto druhu, pokud zrovna nepatříte do „kulturního okruhu“ jejich autorů, je poměrně komplikované. Jde o soubor více než dvou desítek textů věnovaných otázkám spojeným s tzv. hospodářskou krizí, která vypukla v roce 2008, přitom co text, to autor, co autor to spousta názorů. A teď ty „kostky“ nasypte do jedné krabice a postavte z toho dům. Spíše to připomíná zrcadlo, které se vám roztříštilo na podlaze. Ve změti střepů vidíte stejný nebo velmi podobný odraz, občas zahlédnete i něco jiného (záleží na úhlu pohledu) a střepy, které leží vzhůru nohama, vám žádný obraz nenabídnou. Je komplikované, tedy pro mě jako laika, hodnotit i editorský počin Jiřího Pehe. Výběr autorů a názorů se mi zdá uspokojivý. Ale rozhodně si netroufám tvrdit, zda je reprezentativní z pohledu zastoupení různých intelektuálů a jejich názorových skupin vyskytujících se v českých a moravských univerzitních či ústavních luzích a hájích, popřípadě...
Více »