Mým marodům – Jak vyrobit pacienta

Autor: Jan Hnízdil
Nakladatel: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2010

Přesná diagnóza společnosti a zdravotnického systému. Na zdravotnictví (a nejen to české) nahlíží jinak, než jak jsme zvyklí z oficiálních zdrojů. Kniha nešetří nejen famaceutické firmy a lékaře, ale ani nás pacienty (proto možná nedoporučuji její čtení hypochondrům). :-) V souhrnu jde o neotřelý pohled na to, čemu se dnes říká holistický přístup k pacientovi.
Protože jde o soubor autorských textů, které již předtím vycházely jinde, stává se, že určitá myšlenka či úvaha v knize opakuje několikrát. Z toho důvodu není nutné knihu číst najednou, ale je vhodné si ji položit na noční stolek pro příležitostné čtení.

Anotace: 

Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat. Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice. A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.

Přečteno: 2012

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Recenze: Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva

Obrázek
Draze vykoupený evoluční úspěch Knihy obsahující syntetizující pohled na historii lidského rodu bývají atraktivní, neboť obvykle nabízejí nové pohledy na skutečnosti, události a jevy, ke kterým jsme vlivem školního vzdělání a dalších životních zkušeností zaujali nějaké (mnohdy společensky osvědčené) postoje.   Poslední desetiletí také přinesla řadu historiků, kteří se nebojí sem tam hodit kamen do stojatých vod historické vědy a společenských konvencí a nabourat nějaké to klišé. Samozřejmě je to vždy ošemetné, protože vždy musejí dávat pozor, aby se při tom nevymáchali v loužích spekulací a záměrných i nevědomých manipulací. Yuval Noah Harari svoji knihou „Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva“ hladinu rozvířil poměrně vydatně – soudě podle ohlasů čtenářů (kniha už je nějaký pátek na trhu, takže je z čeho vycházet). Kniha může mnoho čtenářů provokovat už svým pojetím. Lze ji obtížně zařadit žánrově i z hlediska odbornosti. Z hlediska žánrového má snad ne...
Více »

Recenze: Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění

Obrázek
Oč ve vzdělávání jde? Systém vzdělávání u nás se od listopadu 1989 stal vděčným cílem reformátorů všeho druhu. Vnímám to, ačkoliv jsem sám produktem vzdělávacího systému předlistopadového. Vnímám to díky svým dětem a v neposlední řadě i díky četným rozhovorům, které na toto téma vedu s hosty přednáškového cyklu Science Café, jenž provozuji na jihu Čech. Ale bezpochyby nejsem sám, kdo mizérii současného vzdělávání vnímá. Koneckonců je to pravidelnou agendou mainstreamových i specializovaných médií. A málokdo z nás přehlédl diskuse na téma rámcové programy či inkluze. Esej „Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění“ rakouského filosofa Liessmanna proto čtenáři zdánlivě nepřináší nic objevného a může být považován za jeden z dalších stesků na toto téma. Může, ale neměl by být. Jedním z důvodů je naléhavost až razantnost, s níž autor formuluje svoje kritické názory. Vzdělávání a vzdělanost jsou mantrou moderní společnosti. Jsme společností vědění, znalostní ekonomikou, firmy zaměstn...
Více »

Recenze: Krize, nebo konec kapitalismu?

Obrázek
I v rozbitém zrcadle můžete spatřit sami sebe Obšírněji hodnotit knihy tohoto druhu, pokud zrovna nepatříte do „kulturního okruhu“ jejich autorů, je poměrně komplikované. Jde o soubor více než dvou desítek textů věnovaných otázkám spojeným s tzv. hospodářskou krizí, která vypukla v roce 2008, přitom co text, to autor, co autor to spousta názorů. A teď ty „kostky“ nasypte do jedné krabice a postavte z toho dům. Spíše to připomíná zrcadlo, které se vám roztříštilo na podlaze. Ve změti střepů vidíte stejný nebo velmi podobný odraz, občas zahlédnete i něco jiného (záleží na úhlu pohledu) a střepy, které leží vzhůru nohama, vám žádný obraz nenabídnou. Je komplikované, tedy pro mě jako laika, hodnotit i editorský počin Jiřího Pehe. Výběr autorů a názorů se mi zdá uspokojivý. Ale rozhodně si netroufám tvrdit, zda je reprezentativní z pohledu zastoupení různých intelektuálů a jejich názorových skupin vyskytujících se v českých a moravských univerzitních či ústavních luzích a hájích, popřípadě...
Více »