Černé díry a budoucnost vesmíru

Autor: Stephen William Hawking
Nakladatel: Mladá fronta, 1995

V krátké době druhá kniha o Hawkingovi a jeho díle, tentokrát od Hawkinga osobně. Jde o soubor esejů, obvykle upravených referátů pronesených od poloviny 70. let do počátku let 90. Mezi tématy se objevují Hawkingova oblíbená, jako je kvantová mechanika černých děr, nebo i méně obvyklá (pohled do Hawkingova soukromí). Jak už to bývá u knih zabývajících se teoretickou fyzikou a „teoriemi sjednocení“, nejde o lehké čtení. Zvláště poslední odborná stať o směru času už vcelku nevybíravě zabíhá do matematického aparátu a čtenáře nešetří. Pro ilustraci dodávám jednu ukázku: “Rozvinuli jsme pertuberace, tj. odchylky od přesné homogenity, v minisuperprostorovém modelu do sférických funkcí a rozvedli hamiltonián do druhého řádu. Získali jsme Wheelerovu-DeWittovou rovnici pro vlnovou funkci vesmíru.“ Ačkoliv jsem od dob studií ztratil ponětí o tom, co je to „hamiltonián“ neboli Hamiltonův operátor, a z knihy tudíž neměl onu rozkoš zasvěcenců, mám z knihy výborné pocity.
Ano, jsou tam pasáže, u nichž jsem se cítil jako méněcenný, ale většinou je Hawking ke čtenáři milosrdný. Téma „zápasu“ mezi kvantovou mechanikou a obecnou teorií relativity, který započal A. Einstein před mnoha desetiletími, je podáváno trpělivě a čtivě. Klobouk dolů před Hawkingem, nejen proto, co ve fyzice dokázal, ale také proto, jak se o to umí dělit s normálními smrtelníky.

Anotace:

Kniha předního představitele moderní fyziky a astrofyziky s názvem Černé díry a budoucnost vesmíru
byla napsána jako hodně volné pokračování Hawkingovy populární knihy Stručná historie času. Kniha obsahuje kromě úvah o teoretické fyzice i něco málo o životě autora. Stejně jako
většina knih Stephena Hawkinga je i toto dílo zaměřeno na interpretaci složitých fyzických myšlenek populárně naučnou formou, a proto může být určeno široké čtenářské veřejnosti bez ohledu na znalosti v oboru.

Přečteno: červen 2013